Valštejn byl s největší pravděpodobností založen ve druhém desetiletí 17. století. U jeho zrodu stál tehdejší majitel zdejšího panství – Jan Kryštof starší svobodný pán z Valdštejna na Albrechticích. Panství Albrechtice patřilo rodině Valdštejnů od roku 1566 a Jan Kryštof byl jeho posledním majitelem.
V žádné dostupné literatuře není uvedeno, kdy se Jan Kryštof narodil. Byl synem Viléma ml. z Valdštejna a Marie Falkenhonové (Falkenhain nebo také Falkenhein) z Kleinkirchenu, která když ovdověla, provdala se znovu za Jaroslava Skrbenského z Hříště a na Hošťálkovech a po třetí za Viléma Alexandra Oderského na Vikštejně. Sám Vilém byl bratrancem slavného vojevůdce Albrechta z Valdštejna (celým jménem Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, v zahraniční literatuře také Wallenstein nebo Waldstein). A náš Jan Kryštof se s největší pravděpodobností oženil se Zuzanou Kynarovnou z Šarfensteina, dcerou krnovského vladyky Daniela Kynara z Šarfensteina na Loděnici. Kromě Valštejna založil Jan Kryštof před rokem 1618 také Dlouhou Vodu.
Jan Kryštof byl horlivým protestantem, který při stavovském povstání a propuknutí třicetileté války držel s nepřáteli císaře, přidal se k zimnímu králi Friedrichu Falckému a vstoupil do služeb slezského velitele Jana Jiřího Krnovského. Po porážce českých stavů v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 většina povstalců uprchla ze země, Jan však zůstal. V roce 1621 mu bylo panství Albrechtice zkonfiskováno (panství Albrechtice, pod které Valštejn patřil, bylo po konfiskacích uděleno pod správu velmistra řádu německých rytířů arcivévody Karla Habsburského, který jej v roce 1623 předal do správy niským jezuitům), přesto na panství i nadále hospodařil. Císařským dekretem ze dne 31. ledna 1623 byl však jako velezrádce zajat, definitivně zbaven majetku a dopraven do vězení v Praze.
Po jeho zatčení došlo k několika intervencím (přimlouval se za něj například jeho bratranec Albrecht, vysoce postavený Adam ml. z Valdštejna, ale také kníže Karel z Lichtenštejna) a tak byl se slibem, že konvertuje ke katolické církvi a bude sloužit císaři na základě císařského odpuštění ze dne 30. března 1624, z vazby propuštěn.
Nějakou dobu pak pobýval u otčíma Oderského na Vikštejně. Svůj slib ovšem nesplnil, neboť se opět zapojil do akcí česko-moravské stavovské emigrace a záhy vstoupil do Mansfeldova vojska, s nímž absolvoval proslulou anabázi z Říše přes celé Slezsko. Při této příležitosti vyhnal pod Mizlaffovou ochranou jezuity z Albrechtic, chvíli pobýval na svém panství a participoval na organizaci dánské vojenské základny v Horním Slezsku. 30. července 1627 byl osobně zajat slavným Albrechtem z Valdštejna a opět uvězněn, tentokráte na Hrubé Skále v dnešním Českém ráji.
Jan Kryštof byl vězněn v někdejším pokoji Albrechta Jana Smiřického ze Smiřic. Do dveří byly dány bezpečnější zámky a do oken mříže, nicméně na přímluvu kněžny si odpykával trest v mírnějším režimu. Na základě intervence (zejména matky Marie Oderské) došlo 28. července 1629 k jeho propuštění.
V tomto místě se informační zdroje o další pouti Jana Kryštofa rozcházejí. Podle jedněch vstoupil nakrátko do služeb dánského krále Kristiána IV, aby později získal blíže nespecifikovaný post ve vojsku švédském a zemřel v roce 1632. Více pravděpodobné však je, že Jan Kryštof po svém druhém propuštění dostal od Albrechta z Valdštejna k užívání až do smrti sídlo a poplužní dvůr Vísku na panství Bělá (okres Mladá Boleslav). Na tomto dvorci však dlouho nepobyl, pravděpodobně jej ztratil v roce 1634, kdy byl Albrecht z Valdštejna v Chebu zavražděn. Následně pobýval Jan Kryštof v Opavě a možná také nedaleko Vikštejna na svobodném dvorci v Horní Vsi.
I když je v životě „zakladatele“ Valštejna Jana Kryštofa poměrně dosti prázdných míst a dle historiků se nejednalo o významného Valdštejna či význačnou politickou osobnost, dvě věci jsou pro nás podstatné. Název obce Valštejn skutečně pochází od slavného starého českého šlechtického rodu a samotný Jan Kryštof byl povstalcem a rebelem. Ačkoliv došlo po Bílé hoře k povýšení rodu Valdštejnů do hraběcího stavu a celá řada členů této slavné rodiny díky pobělohorským konfiskacím velmi zbohatla, Jan si hájil svou víru, přesvědčení a nechtěl se s tímto osudem smířit. Určitou inspiraci v jeho životním příběhu lze pro dnešní dobu bezpochyby najít.
Erb Valdštejnů – žlutou a modrou barvu lze také najít na současném Spolkovém znaku Valštejna
Robert Kořínek