Stručně z historie

Geografie
Valštejn se rozprostírá mezi třemi horskými hřbety náležejících k Zlatohorské vrchovině. Západní hřeben dosahuje na Jindřichově vyhlídce nadmořskou výšku 797 m n. m. a na vrcholku Milíře výšku 755 m n. m. Prostřední výběžek, který se táhne mezi Ztracenou Vodou a Velkým Valštejnem, se vypíná do výšky 751 m n. m. Třetí výběžek, ležící na východ od Valštejnu, vystupuje na vrcholku Nad Kostelem do výšky 690 m n. m.

Území Valštejnu je dále tvořeno dvěma údolími. Ve východním údolí ležel Velký a Malý Valštejn, v západním údolí ležel Velký Valštejn a Ztracená Voda. Západním údolím protéká Valštejnský potok pramenící na východním úbočí Solné hory. Do něj se přibližně po 3,5 km zleva vlévá bezejmenný potok. Bezejmenný potok pramení pod Malým Valštejnem a protéká východním údolím.

Historie
Valštejn byl začátkem 17. století državou panství Albrechtice. Že vesnice v roce 1602 ještě neexistovala, může vyplývat ze zprávy vládního úředníka z Albrechtic o výsledku průzkumu týkajícího se posílení obrany poddaných, vytvořené právě v roce 1602 pro panstvo. V této zprávě se název Valštejn ještě nevyskytuje, zatímco všechny tehdejší obce panství uvedeny jsou. Lze tak usuzovat, že Velký Valštejn mohl být založen teprve po roce 1602 a sice, soudě dle existujících náznaků, v průběhu druhého desetiletí 17. století, když byl Jan Kryštof z Valdštejnu (Johann Christoph von Waldstein) majitelem panství Albrechtice. Je totiž známo, že na den Sv. Tomáše roku 1618 vystavil listinu svému pracovitému poddanému Leonardu Hankemu pro rychtářství ve“ Waldsteinu“).
Za jezuitského rektora H. Waldhausera byl na den sv. Bartoloměje roku 1692 založen Malý Valštejn, zatímco první dokumenty o Ztracené Vodě se datují od roku 1645.
Valštejn byl od roku 1850 tvořen třemi částmi – Velkým Valštejnem, Malým Valštejnem a Ztracenou Vodou. Tyto části spolu tvořily také jednu církevní a školní obec, tzv. farnost. Převážně hornatá krajina hraničila na severu s Jindřichovem (Hennensdorf), na severu a severovýchodě s Třemešnou (Röwersdorf), na východě s Třemešnou a Hynčicemi (Heinzendorf), na jihu s Hynčicemi a na západě se Starou a Novou Dlouhou vodou (Altlangwasser, Neualtwasser). Celková plocha obce činila 789,96 ha.
V roce 1910 bylo ve Velkém Valštejnu napočítáno 72 domů, v Malém Valštejnu 15 domů a ve Ztracené Vodě 38 domů, dohromady 125 domů s 580 osobami, z nichž 293 bylo mužského a 287 ženského pohlaví. 572 osob bylo katoliků a 8 evangeliků. Všichni občané byli národností Němci.
Téměř všechny budovy v obci Valštejn byly ve 20. letech 20. století celkově opraveny, asi dvacet jich bylo nově postaveno. Střechy byly vesměs v pořádku, mnoho z nich bylo pokryto eternitem a břidlicí. Téměř všechny tehdejší stavby byly s vodovodem nebo pumpou a napajedly pro dobytek. Stáje byly vydlážděné a močůvka byla odvedena do jam. Dost stavení bylo v té době označeno jako výměnek (zast. výminek). Několik budov bylo opuštěných, nejčastěji z důvodu, že v minulosti vyhořely a nebyly znovu obnoveny.
Rozmanitá byla zaměstnání obyvatel Valštejnu. Byl zde k nalezení kolář, lesník, obchodník, úředník z banky, mlynář, hostinský, obuvník, dělníci, pracovník na dráze, malíř – natěrač, truhlář, tesař, kovář, řezník, zedník, krejčí, včelař, pláteník, povozník, poštovní posel, podomní obchodník a v podstatě skoro všichni pak byli pochopitelně zemědělci. Veřejné obecní záležitosti byly obstarávány patnáctičlennou obecní komisí, v jejímž čele stál starosta, zástupce a tři obecní radní.
Bonita půdy ve Valštejnu nebyla žádné zvláštní kvality, byla málo hluboká a byla hodnocena třídou jakosti 5 nebo 6. Její obdělávání bylo velice náročné. Do jedné třetiny byla osázena krmnými rostlinami, protože chov dobytka vykazoval lepší výsledky než polní hospodářství. Z tohoto důvodu byl ve zvýšené míře provozován chov dobytka, zvláště pak od doby, co bylo s úspěchem zkříženo domácí horské plemeno s dalším kravím plemenem.
Z obilí byly pěstovány oves, žito, ječmen a od první světové války úspěšně dokonce pšenice. Kromě toho byly pěstovány také brambory, hlavní potravina obyvatel. Zahrádky přinášely malou úrodu, neboť pěstování ovoce bylo kvůli drsnému klimatu méně výnosné a obvyklých druhů zeleniny bylo vypěstováno jen tolik, kolik požadovala vlastní potřeba.

Mnohem více podrobnějších informací lze najít v rubrice Valštejnská toulání.