aneb o geologii a ponorech do minulosti…
Valštejn je součástí Nízkého Jeseníku. Hlavní a podstatnou část podloží Nízkého Jeseníku tvoří moravskoslezské paleozoikum. Naplavením štěrků, písků a jílů usazených v moři v době mladších prvohor vznikly zcela nové vrstvy hornin, které prošly rozsáhlým vrásněním a vulkanickou činností. Obecně jsou výsledkem slepence, droby a břidlice tzv. moravskoslezského kulmu.
Velmi názorně popisuje geologický vývoj Nízkého Jeseníku Pavel Kozelský na webovém portálu Nízký Jeseník:
„Nízký Jeseník je jedním z nejstarších geologických celků střední Evropy. Rozprostírá se východně od Hrubého Jeseníku, mezi jižním Hornomoravským úvalem a severní Slezskou nížinou. Oblast na východě uzavírá Moravská brána a Ostravská pánev. Je plochou vrchovinou o průměrné nadmořské výšce 400 – 600 metrů. Nejvyšší, západní část Nízkého Jeseníku dosahuje až 800 m n. m. Směrem k východu se šikmo svažuje a klesá na výšku 350 m n. m. Celek Nízkého Jeseníku je tvořen především prvohorními, kulmskými sedimentovanými horninami, slepenci, drobami a břidlicemi. Tento kulmský masiv spočívá na devonském základě předchozích sedimentů a vulkanitů, které vznikly intenzívní sopečnou činností na dně devonského moře. V období mladších prvohor, ve starším karbonu-kulmu bylo území Nízkého Jeseníku zatopeno mělkým mořem. V této době řeky z dnešního Hrubého Jeseníku splachovaly štěrk, písek a bahno, které se na devonském mořském dně usazovalo v několikakilometrové mocné vrstvě. Koncem prvohor byla střední Evropa postižena mohutným variským vrásněním. Masy horniny byly zemskou silou tvarovány a přeskupovány. Procesy daly vzniknout druhotné dělitelnosti hornin-kliváži, která podmiňuje dnešní štípatelnost jílovitých břidlic. Vrásněním došlo ke vzniku mnoha nespojitých celků a celý Nízký Jeseník byl vyzvednut do horských výšek. Eroze a zvětrávání v druhohorním období srovnala horské kopce v parovinu. Alpsko-karpatské vrásnění na konci druhohor a začátkem třetihor rozlámalo staré variské horstvo na kry, které se vlivem zemských sil vyzvedly nebo propadly. Hrubý a Nízký Jeseník byl vyzdvižen, zatím co oblast Hornomoravského úvalu a Kladska poklesla.“
Samotný Valštejn a jeho okolí leží v přeměněných sedimentech kulmu andělskohorského souvrství, které geologové přiřazují do spodního karbonu. Nejčastější horninou jsou zde fylitické břidlice, které vznikly intenzivním provrásněním a zbřidličnatěním původně usazených hornin – pelitů a jílovců. V menší míře jsou zastoupeny polohy zbřidličnatělých drob.
Nad údolím potoka Láč jižně pod vrcholem Na Malém Valštejně v nadmořské výšce přibližně 650 metrů leží opuštěný Fajtlův lom (též psáno Faitlův lom), který je tvořen několika lomy na ploše veliké přibližně 0,1 km2. Ve větším lomu byly těženy fylitické pokrývačské břidlice, v menších lomech pak zbřidličnatělé hrubozrnné droby. Břidlice pravděpodobně hlavně sloužila pro místní spotřebu, z hlavního lomu však mohla být klidně určena i pro vývoz. Vzhledem k velikosti odpadních hald lze usuzovat na velmi intenzívní historickou těžbu započatou ve druhé polovině 18. století, kdy se do popředí dostala výroba střešní krytiny z břidlic.
Při troše snahy a trpělivosti lze v břidlicích objevit drobné chodbičky, vzniklé po lezení dávno vyhynulých živočichů. Jsou vyplněné hrubším materiálem a nazývají se bioglyfy.
A na závěr jedno romantické doporučení: vypravte se zvečera do Fajtlova lomu, posaďte se a nechejte se unášet geniem loci místa. Až se docela setmí, lom oživne a bude s vámi mluvit, tam spadne kámen, tam něco zašustí, ozvou se noční ptáci a možná uslyšíte zvuky, které si nebudete umět nikam zařadit. Ty vás velmi snadno přenesou do jiného světa, světa magie a divů. A právě takový přenos v dnešním přetechnizovaném světě všichni občas potřebujeme.
Taťána Schmidtová a Robert Kořínek (red.)
Ing. Taťana Schmidtová, geolog a pracovník Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, Správa Chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Děkujeme za vypracování článku.