Zemědělství, jakožto termín popisující produkci potravin, krmiv a jiných produktů prostřednictvím cíleného pěstování rostlin a chovu domestikovaných (hospodářských) zvířat, bylo zásadním zdrojem obživy také ve zdejším kraji. Zemědělství vzniklo v době neolitické revoluce a v hospodářství převažovalo do příchodu revoluce průmyslové. Jeho charakteristika a vývoj v naší oblasti byly výrazně ovlivněny odsunem zdejšího obyvatelstva po skončení druhé světové války a nástupem procesu kolektivizace českého venkova.
Bonita půdy ve zdejších údolích není příliš vysoké kvality, je málo hluboká, kamenitá a hodnocena třídou jakosti 5 nebo 6. Její obdělávání se vyznačovalo značnou náročností. Do jedné třetiny byla osazována krmnými rostlinami, protože chov dobytka vykazoval lepší výsledky než polní hospodářství. Z tohoto důvodu převažoval ve zvýšené míře chov dobytka, zvláště pak od doby, co bylo s úspěchem zkříženo zdejší domácí horské plemeno s dalším kravím plemenem. Ovšem ani chov dobytka nebyl vždy bezproblémový, jak kupříkladu uvádí text z Moravské Orlice z roku 1867: „Dle úředních zpráv zanikl dobytčí mor v Češkovicích a Jakubšovicích (bíloveckého okresu), setrvává ve Lhotce Kameralní (okresu těšínského), pak ve Studence a Dobroslavicích klinkovického a Malém Valštýně olbersdorfského okresu.“
Stavy hospodářských zvířat na Valšteně a Ztracené Vodě z úředního sčítání v letech 1914, 1918 a 1921 jsou uvedeny v tabulce. Chov hovězího dobytka skutečně výrazně dominoval.
Ještě v devadesátých letech 20. století stála na Valštejně původní váha pro dobytek. Byla to jednoduchá stavba obdélníkového půdorysu se sedlovou střechou a vážícím mechanismem, který v té době byl ještě stále částečně funkční. Dnes objekt neexistuje.
Z obilních plodin byly pěstovány oves, žito, ječmen a od první světové války dokonce úspěšně i pšenice. Kromě toho byly pěstovány také brambory, hlavní potravina zdejších obyvatel. Ty se na Krnovsku začaly pěstovat roku 1788 v Městě Albrechticích, kde je pokusně nasadil zdejší zámecký bednář František Gertberger. Pěstování brambor se pak následně na Krnovsku věnovala značná péče a před druhou světovou válkou se například z oblasti Heřmanovic vyváželo ročně až 40 vagónů brambor.
Obecně bylo obděláváno podle sedmipolného hospodářství, kdy docházelo ke střídání plodin na jednotlivých polích zpravidla v tomto pořadí:
- Žito nebo pšenice
- Ječmen
- Oves
- Brambory nebo směs (obvykle vikev a oves, někdy také byly smíchány s hrachem nebo ječmenem)
- Opět žito
- Jetel (byl důležitý pro zemědělce, kteří neměli louky)
- Sedmý rok leželo pole ladem
Místní svahy jsou velmi strmé, proto se v minulosti pole těžko obdělávala. Za tímto účelem se musel chovat těžký tažný dobytek a používány byly vysoce kvalitní zemědělské stroje (např. dvoubrázdové oboustranné pluhy). Pole se vždy orala směrem nahoru do kopce, což bylo pro tažná zvířata a zemědělce na strmých pozemcích velice namáhavé. Luk se zde vyskytovalo málo, nacházely se pouze v prohlubních a v těsné blízkosti potoka.
Zahrádky u jednotlivých stavení přinášely poměrně malou úrodu, neboť pěstování ovoce bylo kvůli drsnému podhorskému klimatu méně výnosné a obvyklých druhů zeleniny bylo vypěstováno jen tolik, kolik požadovala vlastní potřeba.
Všechny „neproduktivní“ zelené plochy včetně drobných okrajů či pěšin byly vždy posekány a tráva byla využívána pro dobytek. Především selky z Malého Valštejna (majetky byly většinou malé, hodně mužů pravidelně chodilo kácet stromy pro panstvo) nosily téměř denně ve velkých pytlích trávu z lesa na zádech domů. Trávní porosty v lesích panstvo naparcelovalo a následně prodávalo.
V letních měsících byli lidé velmi zaměstnáni zemědělstvím. Ženy chodily také sbírat bobule (maliny, borůvky), na podzim hřiby, dále lámat proutí pro věnce a sbírat dřevo. Na podzim se konaly honitby, které přinášely velkolepé množství skolené divoké zvěře.
Zemědělské vozy se vyráběly ze dřeva tak lehké, jak jen to bylo možné, zato ale byly dobře okovány železem. K hnojení se využívaly extra lehké vozy, aby se mohlo naložit co nejvíce hnoje. Ten se v zimě navezl na nejhůře přístupné části polí saněmi a navršil se do velkých hromad, což výrazně usnadňovalo jarní pěstování. Pole se obdělávala co nejintenzivněji, ve velké míře docházelo k používání umělých hnojiv, čímž se maximalizovali výnosy. Na kopcích a hřebenech bylo ornice poměrně málo, neboť docházelo k jejímu odnosu silnými větry a část ornice rovněž odnášely zemědělské stroje. Na některých místech takto exponovaných polí pak zůstávaly pouze holé kameny.
Jedním z nejvýnosnějších zemědělských strojů byl žací stroj. Ten byl používán téměř všude, pouze ve zcela strmých svazích nemohl být nasazen. Někteří zemědělci používali i vyorávač brambor.
Jelikož se chov dobytka stal hlavním zdrojem příjmů, pěstovalo se hodně krmiva navíc k zelenému krmivu a senu. Obilí (směsi, ječmen, oves, žito) zkrmila prasata a dobytek. Také na tažná zvířata (koně, osly a krávy) byl kladen důraz – zaprvé pro vlastní spotřebu, zadruhé pro prodej na porážku nebo jako tažný dobytek. Obchodem s dobytkem tak někteří obyvatelé Valštejnu vylepšovali své příjmy. Z mléka se odebírala smetana, máslo šlo na prodej a odstředěné mléko se používalo ke krmení prasat. Obchodníci si vyzvedávali máslo a vajíčka přímo u sedláků. Většina zemědělců byla zároveň také řemeslníky, takže si dělali v domácnosti spoustu věcí sami (zdění, otesávání apod.).
Robert Kořínek
